Už odmala se učím hře na klavír, a i když jsem v umělecké škole vždy hrála na klasické pianino, doma cvičím jen na digitální piano. Rozdíl v klaviatuře i zvuku samozřejmě lze poznat, ale na cvičení to stačí. Můj digitální klavír dokonce ani nemá všechny pedály - byl k němu pouze ten nejvyužívanější, tedy pravý pedál, který prodlužuje tóny.
Ale úplně nejdřív jsem začínala cvičit na keyboardech, které se klasickému klavíru už vůbec nevyrovnaly. Doteď máme doma asi tři takové keyboardy, z nichž jeden je tak starý, že mu vůbec nefungují některé klávesy. Digitální klavír jsem dostala až později, a to k narozeninám. Byl drahý, ale pořád mnohem levnější než pianino nebo nedejbože křídlo... Křídlo si ve svém malém pokoji vlastně ani nedovedu představit. Kam bych ho dala? Vždyť by zabralo polovinu místnosti...
Kdysi však dědeček jeden klasický klavír vlastnil. Byl bílý, od nějaké rakouské nebo německé značky, ale na hraní byl příliš starý... Klávesy měl prý rozladěné a prarodiče jej neměli kam dát, a tak ho prodali. Možná by si to byli rozmysleli, kdyby věděli, že jednou budu na klavír hrát, ale tenkrát jsem byla snad ještě batole.
Bílé klavíry jsou krásné. Asi upřednostňuji černé, protože černá jim dodává patřičnou eleganci, ale bílá je pro takový nástroj velmi zajímavou barvou a jistě připoutá pozornost. Bílá je jemná, což klavírní hudba také dokáže být, vyberete-li si správnou skladbu...
Podobná situace se stala také celkem nedávno. Tátovi nějací přátelé nabídli pianino. Zdarma. Když jsem se o tom doslechla, byla jsem si jistá, že táta nabídku přijme, protože takový nástroj zdarma se prostě neodmítá. Jenže to mělo háček - nástroj by se musel kompletně renovovat, protože byl celý rozladěný a odřený. Opět. Příliš starý na hraní.
Jak se říká - do třetice všeho dobrého. Třeba se jednou vlastního klavíru dočkám.
Vivien
Komentáře
Okomentovat