V poslední době na mě nejpříjemněji působí fialová a růžová barva. Fialovou bych možná ještě pochopila, ale k růžové jsem nikdy nějaké zvláštní sympatie nechovala. Dřív byla mou nejupřednostňovanější barvou černá, černější než tma, a zelená, tak jako les.
Každá barva dokáže být veselá, takže se nedá říct, že černá je vyloženě smutnou barvou. Každopádně je to barva s hlubokým významem. Může sice symbolizovat smutek, ale zároveň je barvou elegance, tajemství a velmi přitahuje pozornost.
Zelená barva by prý měla uklidňovat. Asi na tom něco bude, protože zelenou barvou oplývá les, který, jak je známo, je vyhledáván pro relaxaci, ať už v podobě houbaření, nebo pouhé procházky, která dokáže vyčistit naši mysl. Vždy jsem ráda chodila do lesa, proto mě nepřekvapuje, že jsem si dříve oblíbila právě zelenou.
Naopak k černé se uchyluji v případě, kdy je má mysl zahalena temným závojem, utápím se v melancholii a depresích... Tím samozřejmě nechci černou nijak snižovat. Sáhnu po ní také v případě, kdy chci působit elegantně.
Vyjádřit své pocity pomocí barvy je docela snadné.
Těmito řádky chci říct, že pro každou barvu jsem ve svých obdobích života měla jistý důvod. Asi před dvěma lety jsem hojně nosila žluté oblečení, protože jsem byla šťastná a prožívala jsem jedno z nejlepších období mého života. Ačkoliv nyní bych na sebe oblékla žlutý kousek oblečení jen s odporem, tehdy jsem se v této barvě cítila dobře a spokojeně. Dnes by mi spíš přišlo, že na sebe zbytečně přitahuji pozornost, ale to mi přijde i ve chvíli, kdy mám na sobě oblečení v barvě, ke které mě to v momentálním období příliš netáhne. Tak třeba zelenou bych si dnes oblékla jen stěží. Modrou? To sotva. Křiklavě červenou, oranžovou nebo žlutou už vůbec ne. Ovšem co se týče například hnědé, šedé nebo (kupodivu) světle růžové, to je jiná. V těchto barvách bych se pravděpodobně cítila příjemně. Jsou to nevýrazné barvy, a takové je možná i mé aktuální rozpoložení - chci být nevýrazná a nevyčuhovat příliš z davu.
Tak by se dala popsat hnědá a šedá, na něž mám teď náladu. Ovšem co se světlou růžovou? Jak bych vysvětlila tuto barvu? Pro každou přece existuje důvod.
Růžová má možná původ v mé zamilovanosti, citlivosti a neutuchající naivitě. Naivní jsem byla vždycky, a i když to o sobě vím, regulovat se mi to nedaří.
Fialovou barvu jsem obdivovala odjakživa. Nevím, jestli bych si ji na sebe oblékla... Fialová sluší málokomu. Mě tato barva přitahuje odkudsi zevnitř, duševně. Cítím z ní sílu a energii, a zároveň něžnost a pochopení. Fialová se mírně pojí k růžové... Je to barva klidu a moudrosti. Z růžové i fialové také sálá nostalgie a vzpomínky.
To by bylo k barvám a jejich významům nejen v mém životě.
Vždy se mi líbily také fialové a růžové květiny. Levandule je jedna z mých oblíbených, stejně jako šeřík nebo růžové a bílé květy stromů na jaře. A abych nezapomněla - sedmikráska. Už jen kvůli tomu překrásnému jménu... Vždycky se mi líbily sedmikrásky, které měly nevinně bílé květy obohacené o pár narůžovělých okvětních lístků, většinou zespodu květu.
Červená není barvou lásky - červená je barvou vášně. To růžová symbolizuje lásku. Naivní, silnou a něžnou lásku.
Mezi mé oblíbené drahé kameny patří především ametyst, růženín, čaroit, měsíční kámen, nebo také křišťál, selenit, opál... Jsou to kameny něžných barev.
Přikládám fotografii několika ametystů. Tu drůzu už mám dlouho, možná je ještě po mé babičce. A jeden jsem dostala darem.
Levanduli si suším na okně, provoňuje mi celý pokoj a uklidňuje moji rozbouřenou mysl. Kdysi jsem hodně pila levandulový čaj, možná bych to mohla zkusit znovu. Ale levandulový čaj nebo čokoláda - to už vyjde nastejno. :D
Vivien
Komentáře
Okomentovat