Volání minulosti

Z nějakého důvodu se mi teď, po tak dlouhé době, otevírají staré rány, a já zjišťuji, že mě pořád bolí. Ne tak moc, jako kdysi, ale vím, že kdybych se v nich rýpala ještě o něco déle, ta prvotní bolest by se vrátila.

Většina z těchto starých záležitostí je aspoň částečně nedořešená, proto tak bolí. A já si někdy říkám, co kdybych se je pokusila dořešit, aby ta bolest při vzpomínce na ně nebyla tak intenzivní? Láká mě to, ale neudělám to, protože vím, že mi víc ublíží jednorázová silná bolest při otevření těchto ran, než postupně ustupující, mírná bolest, na kterou jsem vlastně zvyklá. A přesto se mi všechny staré záležitosti ve vzpomínkách a snech vrací a já nevím, co s tím. Nevím, čím to je. Snad obdobím. Většinu z nich nějakým způsobem spojuje právě podzim... Kdy jsme se rozešli? Na podzim. Kdy jsme se pohádali a nikdy neusmířili? Na podzim. Podzim mi také připomíná, že bych měla zajít na hřbitov zapálit jí svíčku, ačkoliv tam chodím průběžně celý rok. Sebralo mě to a ublížilo mi to, ale držím to v sobě a když si vzpomenu, brečím zásadně po nocích, kdy už všichni spí. Podzim je truchlivé období... Ale zároveň tajemné a plné magie. Přes tu všechnu bolest jej mám ráda...

Zdroj obrázku: deviantart.com

Tak nějak cítím, že mám na kousky rozlámané nejen srdce, ale i duši, celé nitro. Při těchhle vzpomínkách to uvnitř tak zvláštně zabolí a mezi bolestí srdce a duše je jen tenká hranice, ale stačím ji rozpoznat. 

Vždycky si myslím, že mi pomůže se nad tím zamyslet a vypsat se, ale ve výsledku si vlastně nejsem jistá, jestli to tak vůbec je.
A ty sny mě ničí. Nezáleží na tom, že se s tím mé vědomí vyrovnalo, když se mi vzpomínky vrací v podvědomí a prostřednictvím snů se rvou na povrch.
Vivien

Komentáře

  1. Podzim mám ráda, ale je také pro mě smutný. Také jsem zažila nejednu ošklivou věc a s Dušičkami se mi vše připomíná a vrací... Nedořešené věci možná nejdou (a možná nechci) dořešit vždy, ale musím říct, že rok od roku je to lepší o kousek. Takže asi budeme muset ještě dlouho vytrvat...

    OdpovědětVymazat
  2. Dřív na mě podzim také působil takovým smutným až někdy strašidelným dojmem, ale poslední roky se v něm snažím hledat to krásné, barevné, veselé, pouštení draků, tvoření z kaštanů a listů, čtení knih u horkého čaje a sledování větru a listí za oknem. Mám právě na podzim narozeniny, tak i proto se mi toto období asi spojí se slavnostními událostmi, i když na tom být o rok starší není co slavit ani to není žádná zásluha, jen si tak přehraju ten rok co utekl, co jsem se naučila nového, čeho jsem případně dokázala jestli něco takového je.
    Věřím, že to může být, ale těžké, když člověk v tomto období zažije něco smutného a nenávratně ztraceného :-(

    OdpovědětVymazat
  3. A když to takhle čtu... tak si uvědomuju, že všechny smutné vzpomínky, všechny bolavé rány, nedořešené konce a nedořešené hádky a rozhovory jsem zažila právě na podzim... a jednu velkou ztrátu, která se stala minulý rok... také na podzim... a tak se svíčkou, na hřbitov... abych plakala zase tehdy, kdy nikdo nic netuší...
    A přes to všechno má v sobě podzim cosi magického, co je nádherné... barevné... ale i smutné zároveň.
    Nejhorší je, když se snažíš to vytěsňovat... zbavit se toho... ale ty vzpomínky... ty nevymažeš... ty pocity zážitky, okamžiky... všechno se to dere čas od času na povrch a bolí to... bolí... tak tupě, až má občas člověk pocit, že ho to udusí...
    My raci... máme toho hodně společného, když to takhle čtu ♥ :) jak kdybych v tom viděla kus sebe... tak moc je mi to blízké...

    OdpovědětVymazat
  4. Nepomohla by ti terapie? Vím, že to bolí, ale taky není řešení to v sobě dusit.. může se z toho stát něco horšího a hlavně by se ti to mohlo zase vracet. Podzim je obalen magií a je kouzelný, ale taky bolí, tak jak si psala.. držím pěstičky <3

    OdpovědětVymazat
  5. Já si myslím, že to vypsání vždycky pomůže, jen ne v takové míře, jak doufáme. Asi nejlepším lékem bude přece jen čas a přítomnost někoho jiného, kdo nám pomůže na staré rány zapomenout. Ty máš s tím nedořešením aspoň nějaký důvod se k těm ránám vracet, ale já ve vsém životě uzavřela všcehno, a kolikrát i kupodivu elegantněji, než jsem čekala... a stejně se nakonec vracím k bolavé minulosti, protože ať už se stalo tehdy cokoliv, vedlo to k tomu, co žiju teď. A nezdá se mi, že bych žila úplně šťastně.
    No nic... snad tě podzim svou krásou přece jen uchlácholí a pomůže nějak rány zacelit, byť jsou taky podzimní.

    OdpovědětVymazat
  6. Ou, naprosto tě chápu. Vážně do těch ran moc nerýpej, i když to láká. Myslím, že vypisování pomáhá. Někdy i v představách říkám dané osobě věci, které bych jí chtěla povědět, ale ve skutečnosti to stejně neudělám. Ale svým způsobem to má aspoň malý účinek. Podzim miluji. Ať už s sebou přináší chmurnou náladu či ne, pro mě je to nejkouzelnější období. <3 Přeji hodně sil a drž se..

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to jsme dvě 😭😭😭😪💔 vítej v klubu 😨😱

    OdpovědětVymazat

Okomentovat