Čas

Jaro... Léto... Podzim... Zima...

Čas běží tak zatraceně rychle, skoro jej nestíhám vnímat. Nechápu to. Vždyť ještě nedávno byla zima, vzpomínám si na sněhové vánice a na štiplavé vločky v mé tváři. Pocitově snad před týdnem začalo jaro, vyrostly první sněženky, petrklíče, stromy začaly kvést... A nyní se již kvapem blíží léto.

Možná nejsem sama, komu čas ubíhá tak rychle, ačkoliv netuším, čím to je. Říká se, že pokud se člověk dobře baví, ubíhá mu den rychle, a pokud se naopak nudí, den se táhne. Já však nepociťuji žádnou výjimečnou radost ze života, nedá se říct, že bych se zde přímo bavila. Proč mi to tedy tak utíká?

Pravděpodobně ještě vše nemám ujasněné. Čas běží, příliš mnoho jej nezbývá, ačkoliv se to tak může zdát. Jsme vázáni povinnostmi, které nás brzdí a brání nám takzvaně ve výletu z hnízda. Už dávno jsem chtěla vyjít ze stereotypu... Asi však nemám jak, nemám s kým, nebo jsem se stále ještě neodhodlala.

Nutně potřebuji nějakou motivaci. Mohu být v tak mladém věku již znavena životem?

Vivien