Vždycky jsem byla velmi váhavý člověk. Rozhodnout se mi dělalo ohromné potíže, protože jsem v každé možnosti viděla potenciál a trvalo mi dlouhou dobu zvážit, která z možností je pro mě výhodnější. Pečlivě jsem zvažovala, jaké plusy mi každá možnost přinese a jaké plusy upřednostňuji. Vím, že by mě dřív opravdu mrzelo, kdybych si výběr dostatečně nepromyslela a například kvůli unáhlenému rozhodnutí přišla o výhody, které by mi nabídla varianta, již jsem si nezvolila.
Ve svém rozhodování jsem však nikdy nebyla sobecká. Myslela jsem přitom úplně na všechny, jichž se to týkalo, a brala jsem v potaz veškeré důsledky, které by mé rozhodnutí mohlo přinést. Pokud se někomu, kdo byl do mého rozhodování jaksi zapleten, můj výběr nelíbil, okamžitě jsem jednala a své rozhodnutí přehodnotila, a to tak, aby byli všichni spokojeni.
V posledních několika letech jsem se hodně změnila. Nejen vzhledově, nýbrž i co se mých názorů a vlastností týče. Změnily se také některé moje způsoby, například to, jak se teď rozhoduji.
Naučila jsem se jednat intuitivně. Volím si možnost, která je mi z nějakého vnitřního důvodu bližší, a nebojím se důsledků. Někdy je nad důsledky samozřejmě nezbytné uvažovat, pokud se jedná o nějaké větší, životní rozhodnutí, ale taková situace se mi v životě zatím neobjevila. Tedy ne natolik závažná, abych se strachovala, co mé intuitivní rozhodnutí přinese. Možná to přijde časem, možná se opět vrátím k zvažování a plánování. Kdysi jsem bez plánu nebyla schopna vyjít z domu. Nyní žiju okamžikem. Snažím se nestrachovat se z budoucnosti a neplakat nad minulostí (někdy se samozřejmě nezadaří a objeví se temnější chvilka, ale daří se mi je regulovat). Věřím, že řešení vždy přijde. Všechno nějak dopadne. ~☼~☽~
Vivien
Komentáře
Okomentovat