Dnešní doba je prostě taková. Všechno musí být dokonalé. Většina lidí žije ve světě sociálních sítí a podle toho také řídí své životy. Stačí zapnout třeba Instagram. Dokonalé nehty, vlasy, make-up, dokonalá pleť... Strojené úsměvy a falešné fotky. Ano, dokonalost bych zároveň nazvala falší. Jak k tomu přijdou mladší generace nebo lidé, kteří jsou na takových sociálních sítích noví? Samozřejmě, že se většina z nich začne řídit podle ostatních, protože co si budem, lidi jsou prostě ovce.
Lidi se skrývají za zdi z filtrů a pokud někdo tuhle "masku" náhodou sundá a ukáže se tak, jak mu huba narostla (pardon), je hned odsuzován, protože podle většiny nesplňuje "kritéria dokonalosti". Samozřejmě není odsuzován z očí do očí (nebo - když jsme u těch sociálních sítí - v komentářích), nýbrž za zády, protože dnes je valná většina lidí falešná a neumí říct, co si myslí, anebo se schválně přetvařuje. Vlastně je docela smutné, že zmiňuju lidi tohoto typu, protože to znamená, že jsem se s nimi setkala.
Ale co jsou to vůbec tato "kritéria dokonalosti"? Vždyť "dokonalost" je široký pojem. Každý si pod ním představí něco jiného a nelze přesně stanovit, co je a co není dokonalé. Přirovnejme to třeba k vzhledu lidí, když už jsme u toho. Pro někoho jsou dokonalé modré oči a blond vlasy, pro jiného pihovatá tvář a zrzavá kštice. Další člověk tenhle typ vzhledu třeba vůbec nemusí mít rád. Někdo obdivuje hubené a štíhlé postavy, někdo silnější a zaoblené ženské křivky. Je to prostě různé. Nedá se přesně určit, co je dokonalé.
Dnešní doba mi vlastně začíná lézt na nervy. Jsem znuděna a znechucena vší tou hranou dokonalostí, kterou vidíme všude kolem. Jsme snad takoví puntičkáři, že nesneseme pohled na fotku, která nebyla vyretušovaná? Nesneseme pohled na ženský obličej bez vrstvy hutné fasády a umělých řas, které na očích ve většině případů připomínají spíše smetáky? Všechno je tak umělé a falešné. Kam se poděla přirozenost?
Nejvíc mi vadí to, že lidé nesnesou odlišnost. Dnes zkrátka nelze vybočovat z davu (ať už třeba vzhledem, zájmy či čímkoliv jiným), aniž by byl člověk podle ostatních divný.
Na závěr bych ráda řekla, že nikdo není dokonalý. Prostě nikdo, už jen proto, že jsme lidé a dokonalí nebudeme prostě nikdy. Bylo by skvělé se s tím globálně smířit, přestat si hrát na něco, čím nejsme, a konečně ukázat světu svou pravou tvář. Nemusíme se trápit tím, že nejsme dokonalí podle měřítek většiny. Důležité je, abychom měli rádi sami sebe takové, jací jsme. Každý jsme ve své přirozenosti krásní a ať už chceme nebo ne, vždycky se najde někdo, podle jehož měřítek jsme právě my ti dokonalí. ;)
Vivien
Komentáře
Okomentovat