Mezi nebem a zemí

Na věci mezi nebem a zemí jsem věřila vždycky. Ať už se jedná o nadpřirozené bytosti, magii nebo "jen" esoteriku. Je to široký pojem, na nějž má každý jistě jiný názor. I tak ale věřím, že se alespoň v některých věcech v tomto článku se mnou shodnete.

Začala bych tou magií.

Ona není magie jako magie... :D Lidé říkají, že se rozlišuje na černou a bílou, ale pravda je taková, že magie je jen jedna. Je to vlastně energie z našeho nitra (tím pádem ji může využít prakticky každý), a podle toho, k jakému účelu ji použijete, by se dala pojmenovat buď jako černá (k neužitku a ublížení), nebo naopak jako bílá (k prospěchu a pomoci). Černá magie je prý sobecká a využívá se pro osobní účely, na rozdíl od bílé, která se snaží pomoci, léčí a podobně. (Tady jsem si vzpomněla na "kouzlo k přivolání lásky", které jsem jako mladší mnohokrát praktikovala, a vyděsila jsem se, protože jde přeci o sobeckou záležitost. :D Sice jsem se nesnažila nikomu uškodit, ale láska je přece sobecká. Snad mě omluví to, že kouzlo bylo myšleno jen v dobrém... Ale přiznejme si - kdo v mládí nezkoušel kouzlo lásky...)

To by bylo rozdělení magie. Osobně se mi to zdá logické. Není na tom nic, čemu bych nevěřila.

Samozřejmě, že nám z rukou nevychází kouzelné světlo jako ve filmech (i když třeba ano, jen ho nevidíme ;)). Jde spíše o sílu myšlenky. Jak jinak než silou myšlenky snad chceme využít tu energii, co je v nás? Myšlenka, zvlášť pokud je dobrá a "souzní s bílou magií", může dokázat divy.

Pokud jde o mě, podporuji jen bílou magii. S černou mám špatnou zkušenost a nějaká "kouzla" určitě nejsou dobrý nápad. Přece jen - nejsilnější je to kouzlo, které si sami vymyslíme. (Síla myšlenky.)

Když se řekne magie, stejně se mi vybaví fialová barva...

pinterest.com

Dále jsem zmínila nadpřirozené bytosti...

Nadpřirozený ve smyslu vymykající se naší lidské přirozenosti. Jistě, i v to věřím. Nadpřirozených (nepřirozených?) věcí se mi stalo nespočet.

Ačkoliv bych sama sebe nazvala ateistkou (mé vlastní "náboženství" sem rozepisovat nebudu, protože by se vešlo do dalšího samostatného článku... který vlastně možná někdy napíšu :D), vždycky se mi líbila myšlenka, že nás chrání andělé. Dokonce bych i věřila tomu, že každý z nás má svého vlastního strážného anděla, který nad námi dnem i nocí bdí a máchá svými ochrannými křídly. Myšlenka je to krásná. Ve chvíli nouze jen zdvihnout hlavu a pohledem (myšlenkou) požádat anděla o pomoc. A anděl samozřejmě pomůže.

Ale stejně jako mnoho dalších věcí je podle mě anděl jen další metafora. Lidé prostě potřebují v něco věřit, a místo toho, aby uznali, že jejich vlastní mysl má takovou sílu, že je schopná jim v nouzi pomoci sama, raději si vymyslí člověka s křídly z bílých per, který je nad hlavou jejich domnělým ochráncem. Lidé vždycky potřebovali pohádky a metafory. Věřím, že i všemožná náboženství jsou jen metafory.

Kdoví - třeba teď můj strážný anděl kroutí hlavou a říká si, co to píšu za nesmysly... Ale když se nad tím zamyslíte, nezdá se vám, že by se všechno dalo vykreslit jako metafora? To jen lidé to vzali doslovně.

A pokud nějaké další nadpřirozené bytosti existují, pravděpodobně o nich nevíme proto, že nejsme připraveni je vidět. (Stejně jako třeba mimozemšťany. :D)

reikiland.centerblog.net

Esoterika je téma samo o sobě.

Porozumět všem těm čakrám, minerálům, energiím a harmoniím vyžaduje mnoho studia a oddanosti tomuto oboru. Jen tak totiž lze získat zkušenosti a tím pádem také dojít k poznání tajů této "vědy".

Já osobně jsem se více věnovala pouze drahým kamenům. Čakry nebo energie jsem nikdy nějak zvlášť nestudovala, nicméně je to téma, které mě zajímá a mnohokrát jsem do něj zabrousila.

shutterstock.com

Existují věci, o kterých toho zatím příliš mnoho nevíme. Věci mezi nebem a zemí. Jsou to věci, které mne fascinují i děsí zároveň.

Myslím si, že nejvíce tato témata přitahují staré duše. To, jestli je stará duše, člověk pozná sám. Lze to intuitivně vycítit.

Pár starých duší jsem dokonce už i poznala. Nevím, jak je to možné, ale asi se poznáme navzájem. Myslím, že nejlépe to jde pohledem do očí, protože ne nadarmo se říká, že oči jsou brána do duše... Podle očí jsem už poznala hodně duší.

Mám k tomu i takový zážitek... Jednou jsem potkala staršího pána, přišel mi zajímavý. Nevěděla jsem proč, ale zkrátka mě něco nutilo se na něj stále dívat, poslouchat, co říká. On se na mě pak podíval, přišel ke mně a řekl mi: "Ty jsi velmi stará duše..." :D A pak už jsem věděla. Asi byl ještě starší duše, než já. :)

Vivien