Vždy, když mi bylo nejhůř, otevřela jsem si deníček a svěřila se mu se svými bolestmi, nebo když mi naopak bylo skvěle, zapsala jsem si do něj, co mi udělalo radost. Možná to zní dětinsky, ale psaní deníku mě bavilo (a stále baví). Uklidňovalo mě to a cítila jsem se pak lépe. Dává to smysl, protože pokud má člověk například nějaký problém, je nejrozumnější srovnat si myšlenky a najít řešení. A co je lepší, než sepsat myšlenky na papír, mít je všechny před očima a pak se k nim dokonce moci vrátit?
Momentálně deník v jisté míře nahrazuji blogem, což mě také baví, ale není nad to, když můžu vzít papír a tužku a vlastním rukopisem přenést myšlenky na papír. Cítím se pak o něco lehčí, jako kdybych část svého břemene předala deníku a tím ulevila svému nitru.
Svůj první deník jsem si začala psát asi v první třídě. Byl růžový, s kytičkami a na zámek (takový ten laciný zámek, který odemkne každý malý klíč nebo sponka do vlasů). Vždycky jsem ráda psala a psaním deníku jsem se snažila zlepšit své písmo a také usměrnit myšlenky. V první třídě to asi nijak hluboké myšlenky nebyly, spíš jsem si zapisovala, jak se mi líbilo (nebo nelíbilo) ve škole apod.
Od té doby jsem vystřídala mnoho deníků. Psala jsem o lásce, o zážitcích, o smutku i o radosti. Většinou mě to pokaždé omrzelo a deník jsem pak odložila, ale po čase jsem se k psaní deníku vrátila a založila si nový, protože jsem ten starý nemohla najít. :D Vzpomínám si, že jsem jeden deník dokonce spálila, protože v něm byly myšlenky, které ve mně vzbuzovaly tak silné vzpomínky a smutek, že jsem ani nedokázala mít ten sešit schovaný někde v šuplíku pod stolem, natož ho třeba někdy v budoucnu najít, přečíst a vše si tím připomenout. Dětství jsem neměla lehké a jsem ráda, že jsem některé věci alespoň částečně vypustila z mysli. Některé věci o mně ví jen deník a já. :D
U deníku, který si píšu teď, jsem vydržela asi nejdéle ze všech - zanedlouho to budou tři roky, co do něj aktivně píšu. Někdy je to jednou týdně, jindy jen jednou měsíčně. Do psaní se nenutím a myšlenkami do něj přispívám podle potřeby.
Máte taky svůj deník?
Vivien
Komentáře
Okomentovat