Podzim. Zvedá se vítr. Z vysokého stromu za plotem odletí pár zbývajících barevných listů. Snesou se k zemi na hromádku ostatního mrtvého a umírajícího listí. Je jich mnoho a nesou s sebou zvěsti. Takové zvěsti, že vítr odvane život i naději, pokud nebudeme obezřetní.
Z prořídlé koruny vysokého stromu vyletí dva krkavci. Elegantně plachtí v podzimním větru a jejich černé perutě taktéž zvěstují neslýchané skutečnosti. Skutečnosti, které si každý může jen domyslet.
Krkavci se snesou na hromadu listí. Zahradu zaplaví náhlý splín a vzduch je najednou těžký. Zřetelnou vůni suchého listí prořezává ještě silnější pach. Je to pach smutku? Pach mrtvých nadějí?
Krkavci zakrákají. Cítí to taky.
Podzimní vítr přidá na své intenzitě a několik listí z hromady se vznese ve víru, čímž odhalí bledou, hebkou kůži lidské ruky. Ta ruka je dívčí. Ještě z ní sálá teplo. Není mrtvá, jen spí. Vzbudí se, až vítr přivane, co odvál.
Když s ní mluvili naposled, říkali: "Nevzdávej se."
♥
Vivien
Komentáře
Okomentovat