Vždycky jsem věřila na duchy, a ačkoliv mi hodně lidí vštěpovalo do hlavy, že duchové neexistují, a pokud ano, jsou to jen dobré duše našich zesnulých, přesto jsem se duchů tak trochu bála. Nebyla to žádná panická hrůza, spíše jen strach z neznáma a respekt. Vlastně jsem nevěděla, co očekávat, co dělat nebo jak zareaguji, kdyby se mi takový duch zjevil.
Ráda bych se s vámi podělila o svůj první zážitek s duchem. Vlastně zatím první a poslední, protože si nevybavuji, že by se v mém životě něco takového, že bych přímo viděla mlžnou postavu nějaké bytosti, opakovalo. Podivných jevů se v mém životě stalo hodně, na co si teď vzpomenu, je třeba to, když nám jednou z kredence vypadl jediný talíř a rozflákl se o podlahu a s mamkou jsme byly obě vyděšené natolik, že jsme to do kuchyně nechtěly jít ani jedna zkontrolovat. :D Nebo když jsme s babičkou a dalšími příbuznými byli na chalupě krátce po dědově smrti a po tom, co o něm proběhl rozhovor, všichni zaslechli kroky na schodech, jako kdyby je někdo vycházel do horního pokoje. A následné křápnutí dveří. Až na to, že všichni příbuzní byli v jediné místnosti...
Když jsem poprvé viděla ducha, bylo mi asi 7 nebo 8 let. Měla jsem takové období, že jsem se velmi často probouzela okolo třetí hodiny ráno. Opravdu to bylo téměř každou noc, jen jsem se vzbudila, zkontrolovala čas na hodinách a hned zase usnula. (Teď už se mi to neděje, ale v dětství se to dělo docela pravidelně. Na nějakou dobu to pak ustalo, ale přibližně v mých 12 letech se to opět vrátilo a poté zase ustalo.) Nevěděla jsem, proč se to děje, doteď to nevím. :D
Tenkrát jsem se také vzbudila okolo třetí hodiny ranní, jak jsem později zjistila. Jako obvykle jsem otevřela oči a chtěla se natáhnout po lampičce vedle mé postele, abych si mohla rozsvítit a zkontrolovat čas na hodinách, ale zabránilo mi v tom to, co jsem ve tmě spatřila. Asi uprostřed pokoje, přibližně metr až dva od mé postele, stála žena se sklopenou hlavou. Nevím jistě, jestli byla průhledná, ale rozhodně byla bílá. Vypadala jako z černobílého filmu. Úplně jasně viditelná nebyla, a dokonce jsem ji neviděla celou, nýbrž asi jen po hruď. Postupně mizela, a to směrem zdola. Celý ten zjev byl záležitostí asi dvou tří sekund. Nebudu lhát, byla jsem děsně vyděšená. Žena vypadala smutně, měla lokny po ramena a sklopenou hlavu. Možná měla i zavřené oči, to nevím jistě. Co vím jistě, je to, že já jsem měla oči otevřené a úplně vytřeštěné. :D Lampičku jsem ani nerožínala, hned jsem se nasoukala pod deku a snažila se usnout, ale strachy se mi to nedařilo. Po nějaké době jsem se odhodlala vystrčit zpod peřiny ruku, rozsvítit lampičku a zkontrolovat okolí i hodiny. Jak jsem si myslela, bylo chvíli po třetí ráno.
Nevím jak, ale nakonec jsem usnula. Když jsem to pak vyprávěla rodičům, přátelům a známým (ano, vyprávěla jsem to všem téměř na potkání, protože to pro mne byl ohromný zážitek a byla jsem z toho docela vzrušená), jako osmiletému dítěti mi pravděpodobně nikdo nevěřil a vždy se po mém vyprávění jen smířlivě usmáli, což mě neskutečně vytáčelo. :D
Byla jsem hodně citlivé dítě a už tehdy mě zajímala témata, jako je magie nebo nadpřirozeno. Ze zážitku s duchem jsem byla úplně paf.
Když to všechno shrnu teď jako dospělá (i se skutečností, že to pro mě byl natolik silný zážitek, že si jej pamatuji doteď :D), je to docela děsivé... Jste malé dítě, spíte, a nad vaším spícím tělem se sklání nadpřirozená mlhavá postava. (Bože, já dneska neusnu... :D) Postava vycítí, že se začínáte probouzet, a proto se rozhodne zmizet. Popojde dál, směrem zdola začne její tělo postupně mizet, ale nestihne to dřív, než se vy, malé dítě, probudíte, a nedopatřením tak spatříte část, která ještě nestihla zmizet (tedy od hrudi nahoru). Bůhví, jak to bylo. Třeba měla sklopenou hlavu a zavřené oči proto, že mě nechtěla vyděsit. Třeba mě v tomto časovém rozmezí navštěvovala pravidelně, a proto jsem se vždy probouzela okolo třetí ráno. Třeba mi chtěla něco sdělit. Třeba to bylo znamení...
Hodně jsem nad tím přemýšlela. Nedošla jsem asi k žádnému pořádnému závěru. Jeden by tu byl, ale nahání mi husí kůži...
Když jsem byla malá, měla jsem dlouhé vlnité vlasy. S přibývajícím věkem se však mé vlasy začaly vlnit stále víc a nyní jsou kudrnaté s délkou přibližně po ramena. Tato teorie mě napadla teprve nedávno - že vypadám docela podobně jako ta osoba, která se mi té noci zjevila. Také měla lokny po ramena. Je možné, abych se zjevila sama sobě? A proč bych to dělala? :D (Uznávám, že v tuto chvíli se cítím docela vyděšeně a nejistě se ohlížím kolem sebe. :D Začínám si připadat trochu psycho, že mě něco takového vůbec napadlo, protože ta představa je hodně děsivá.)
Zjevil se vám někdy duch nebo se vám stalo něco, co se vymyká zákonům našeho světa? :D Co si o tom myslíte? Ráda bych si přečetla vaše názory. Tahle věc, ač se může zdát banální, je v mém životě stále nedořešená a kdykoliv si na tento zážitek vzpomenu, probudí se ve mně nezodpovězené otázky.
Vivien
Komentáře
Okomentovat