Na světě je více než 7 miliard lidí, a já se přesto cítím sama. Přijde mi, jako kdyby kolem mě bylo jen pár lidí, které skutečně vnímám. Jen pár skutečných duší. A zbytek? Nevím. Zbytek zkrátka nevnímám.
V poslední době jsem rozvinula svoji upřímnost. Dřív jsem nebyla upřímná a snažila jsem se s lidmi mluvit tak, abych jim neublížila nebo abych naopak neublížila sobě. Avšak zjistila jsem, že být upřímná je mnohem snadnější. Když lidé zjistí, jak moc jste upřímní, stanou se také upřímnými a jednají s vámi narovinu, což je méně vyčerpávající, než kdybyste dané téma řešili oklikou. Samozřejmě se nevyplácí být upřímný až příliš, neboť všeho moc škodí.
Ani nevím, kde se ve mně tolik upřímnosti vzalo. Přijde mi, jako kdybych to ani nebyla já. Prostě jsem sebrala všechnu odvahu, kterou sebrat šlo, vydolovala jsem ji až z nejhlubší hloubky sebe samotné, a vyslovila těch pár myšlenek, které jsem již nějakou dobu měla na srdci. A člověk, kterému byly určeny, se mi kupodivu ani nevysmál, ani nic podobného. Naprosto chápavě si se mnou promluvil. Otevřela jsem se mu, tak se mi otevřel taky. A cítila jsem se pak mnohem lépe. Spadl mi ze srdce obrovský balvan a najednou jsem se cítila o něco lehčí. Navíc také vnímám, že je ze mě zase o trochu jiný člověk.
Vivien
Komentáře
Okomentovat