Když se nad tím tak zamyslím, je pro mě pláč docela příjemnou činností. Dřív jsem se za to styděla a hned jsem se snažila zahnat případné slzy zpátky do očí (jak všichni víme, jde to dost těžko :D), ale v poslední době to beru jako přirozenou součást člověka. Neměli bychom se stydět za projev emocí, zvlášť v tomto světě. Když už mám k pláči na veřejnosti důvod, je to natolik pádný důvod, že prostě přenechám průchod všem emocím, nechám slzy téct a jen tak ze sebe ten smutek pořádně dostanu. Ne že bych byla nějaká malá ubrečená nána - vlastně si myslím, že jsem docela silná osobnost. A než ty emoce dusit v sobě a nechat je pomalu nám rozežírat duši, to se radši vybrečím. Třeba v pokojíčku. Do polštáře. Nebo jen tak do vzduchu a pak marně sháním kapesníky. :´D
Když vidím plačícího člověka, hned mě zalije lítost a empatie. Ve slunečním znamení jsem rak, takže je to možná nějaký vnitřní vrozený mateřský pud, když se za tím člověkem okamžitě hrnu a sevřu ho vší silou v objetí. Nesnáším vidět někoho plakat, nejradši bych vzala všechen jeho smutek na sebe, jen aby se nemusel trápit. Něco jako John Coffey. Viděli jste film Zelená míle? Tahle osoba pomocí nadpřirozené schopnosti lidi zbavovala nemocí tím, že je přenesla na sebe, ale nenechávala si je v sobě (to by asi bylo moc velké břímě), nějak je pak "anulovala", či jak to říct. :D
Těžko říct, co mě naposledy rozbrečelo. Pravděpodobně nějaký smutný film. Hodně často brečím u filmů, zvlášť pokud v nich umírají lidi či zvířata. Taky si vzpomínám, že jsem propukla v hrozný pláč u jednoho videa, které zobrazovalo týrání zvířat a naprostou absenci péče o ně v nějakých organizacích, které je mají jen na jatka. Tohle video mě jen utvrdilo v mém vegetariánství. Vždycky jsem se vyhýbala masu, už odmalička, asi to mám prostě nějak v sobě.
Taky mě rozbrečelo, když jsem si vzpomněla na nějakou hodně smutnou událost, která se mi v životě stala.
A někdy brečím prostě jen tak. :) Občas jsou chvíle, kdy na mě dolehne všechno naráz a já to pod tíhou nákladu nevydržím a musím to ze sebe nějak dostat.
Zdroj obrázku: i60.cz
Vivien
Komentáře
Okomentovat