Svět se mění. Lidé se mění. A čas běží...
Myslím, že se dokonce těším, až začne nová dekáda. Jako někdy asi každý, v této dekádě jsem prošla mnoha změnami. Občas se až divím, když si pomyslím, že tehdy a tehdy jsem opravdu byla taková. Změnila jsem se k nepoznání, a to jsem si před deseti lety říkala, že jsem zvědavá, jaká budu, až budu dospělá. Nepoznala bych se. Ta malá, veselá, ambiciózní dívka, kterou jsem před nějakými deseti lety byla, by ani náhodou nepoznala ženu s melancholickým pohledem v očích, kterou jsem teď.
(Chtěla jsem, aby to vyznělo poeticky, jasně, v reálném životě bych se asi úplně nenazvala ženou - je mi osmnáct. Pořád jsem takové dospělé dítě, řekla bych. :D)
Lidé byli, jsou a vždycky budou zvědaví. Proto jsem nyní i já zvědavá, co si asi budu říkat za dalších deset let. Jako malá jsem vždy chtěla vidět do budoucnosti. Nevím, jak jsem si to představovala, asi jsem chtěla nějaké kouzelné zrcadlo, jímž prohlédnu skrze vír času, nebo magickou studnu (což je vlastně také zrcadlo, protože hladina vody také odráží obraz). Kdyby mi někdo takové zrcadlo nabídl, neváhala bych a podívala se na sebe v budoucnosti. Neskutečně mě zajímalo, jak budu vypadat, jakou budu mít profesi a jestli budu mít třeba manžela. :D (Ten manžel by mě fakt zajímal i teď.) Ale kdyby mi tohle zrcadlo někdo nabídl dnes, hodně bych se rozmýšlela, váhala a nakonec dospěla k závěru, že raději ne. Naučila jsem se být opatrná a asi bych nechtěla spatřit něco, co by mým očím třeba nemělo být určeno. Teď byla řeč o mé budoucnosti, ale o budoucnosti lidstva asi platí to samé - nejsem si jistá, jestli bych to chtěla vědět. Možná nějak povrchně, třeba... svět bude lepší, nebo lidstvo zmoudří, anebo... Británie konečně odejde z EU. :D
Co vy, nahlédli byste do své budoucnosti, kdybyste dostali možnost?
Jako pokaždé, i letos mám v tento vánoční čas ten známý pocit očekávání. Čekám na něco, ani nevím, na co. Na nové možnosti v novém roce, v dalších letech, v nové dekádě... Těším se na svět, až se mi konečně otevře v celé své kráse. Čekám na splnění svých snů a stále v sobě držím tu svou naději, která se občas zdá tak naivní... Jsem naivní, asi to tak bude.
Ale 2020 je krásné číslo, vzezřením až magické, takže možná, že tento rok bude už jen proto výjimečný.
Samo se nic nezmění, změna vychází z nás samých. Musíme se snažit a mít vůli, jestliže chceme být lepšími lidmi. Není pravda, že jeden člověk nic nezmění - ten jeden člověk totiž, ať už vědomě či nevědomě, působí na své okolí, a ostatní lidé se po čase vědomě či nevědomě přizpůsobí. Změna je na nás. Někdy je nezvratná, někdy je volitelná, ale většinou je to cesta k silnějšímu já.
To je něco, co bych si do dalšího roku, do další dekády chtěla předsevzít - stát se silnější a odolnější. Nikoliv se obrnit, protože obrnit se znamená schovat se do ulity, která občas dokonce brání proniknout okolí až do naší blízkosti. A to už nechci, nechci se stranit a bát. Já jsem svoji ulitu už téměř svlékla - postupně a trvalo to, ale šlo to.
Takže... dá se říct, že do nového roku kráčím s určenými cíli, s odhodláním a s laťkou postavenou v takové přiměřené výšce. (Jsem zvědavá, jak dlouho mi to odhodlání vydrží.)
Doufám, že i vy jste si určili cíle, kterých chcete dosáhnout, nebo nějaké novoroční předsevzetí, jak už je tradicí. :)
Vivien
Іди собі назад.
На небі твоєї душі
Чорний птах.
Не спи в їхніх садах.
Там пір'я своє залишив
Чорний птах.
Komentáře
Okomentovat