Nekonečné množství zářících, vševidoucích hvězd nad našimi hlavami.
Když mé oči zaregistrují, že vyšly hvězdy a mám tu vzácnou možnost na chvíli zvednout hlavu a pohlédnout jim všem do očí, nebeským démantům vedeným Měsícem, už nejsem schopna od nich odpoutat zrak. Dívat se na hvězdy je pro mě nevysvětlitelným způsobem neskutečně uklidňující. V tu chvíli mám chuť lehnout si na trávu a jen hledět na noční oblohu. Noční obloha je jedno z nejkrásnějších uměleckých děl, jaké tento svět kdy spatřil. O to více dech beroucí musí být dívat se na hvězdy ve vesmíru. Vždycky jsem to chtěla zažít, podívat se tam a být jim blíž… ačkoliv jen nepatrně, vzhledem k nekonečným rozměrům vesmírného prostoru.
Když se dívám na hvězdy, cítím náhlý nával odvahy, bezpečí a v neposlední řadě také velkého obdivu. Má citlivá račí duše byla vždy přitahována k Měsíci a noční obloze. Někdy mívám choutky jen tak si lehnout na louku a zírat na oblohu posetou hvězdami, přemýšlet o životě a o vesmíru, o lásce a o duši.
Má to někdo podobně? Taky se tak snadno necháte pohltit úvahami o těchto hlubokých tématech?
Nenávidím smutek, ale přitom miluju se v něm utápět. Smutná a depresivní hudba je pro mě to pravé, stejně jako někdy, v to správné období, energická a vesele naladěná.
Trvalo mi dlouho aspoň zčásti pochopit svou povahu, a občas se sama něčím překvapím. Ráda se nad sebou zamýšlím a poznávám se, ale z očí do očí bych o sobě nikdy mluvit nezačala, pokud se s dotyčným dostatečně neznáme. Někdy ty správné lidi člověk pozná na první pohled. Je snadné se k nim připoutat, ale zpřetrhat řetězy už tak snadné není. Možná to trochu souvisí s pořekadlem "zvyk je železná košile". A vázat se na minulost je jeden z mých račích zlozvyků.
A taky jsem hrozný romantik. Ovšem takový ten typ romantika, kterého nechcete. :D
Jak to máte vy? Taky byste se dokázali utopit v obloze? A vyznáte se ve vlastní povaze? :)
Vivien
Komentáře
Okomentovat