Zůstaneš?

Odejdi a už se nevracej. Už nikdy se neobjevuj v mém životě. Zjištění, že ta bolest za to nestojí, mě drásá o to víc, když vím, že už ji nikdy neucítím. Asi mě vždy bavilo si tím ubližovat, ale už mě zmáhá únava. Je to břímě. Nutím samu sebe vláčet na zádech kříž.

Zůstaň. Prosím, rozmysli si to ještě. Udělala jsem chybu a změnila názor. Mé city doposud nepohasly a já tě chci mít ve své blízkosti. Aspoň tak, abych na tebe viděla. Stačí mi vnímat tě jen jedním smyslem, když nemohu všemi.

Víš co? Odejdi, ale zároveň zůstaň. Uděláš to pro mě?

Nenávidím tě a miluju zároveň. Trpím stejně tak, jako si to užívám. A ačkoliv nás nic nepojí a ty se mnou nechceš ani nebudeš chtít mít nic společného, cítím, že jsi jediný člověk, který mi může pomoct. Ironie osudu? Satira mého života? Žalostná komedie?

Řekni mi - proč zrovna ty?

Vivien