Zdravím, po (hodně) delší době je zde pokračování povídky. :) Trochu kratší, ale nemám teď na psaní nějak čas. Do budoucna se to pokusím pošpelit. :D
Baltazarovi vyschlo v krku. Viděl jen jezdce, kteří ukazují jeho směrem a pak se rozjíždějí. Začal panikařit. Nevěděl, co dělat. Pokud jej skutečně spatřili, byl v koncích, a i kdyby se rozběhl na útěk, nemělo by to cenu. Navíc ani neviděl Alexeje, takže se neměl s kým poradit a rozhodnutí bylo tedy na něm.
Rozhodl se zůstat a hrdě čelit svému osudu.
Stál za stromem a čekal, až k němu jezdci dojedou, avšak ti jen projeli okolo a ani si jej nevšimli. Mířili k místu, odkud Baltazar před chvílí unikl - k bažinám.
Kouzelník se pomalu vzpamatoval a pozorně se zahleděl směrem, kudy jezdci odjeli. Ve tmě se tam vznášelo několik ohnivých bludiček. Patrně ony byly tím, kdo zaujal jezdce natolik, že je vlákal až do bažin.
Baltazar přemýšlel, co teď. Utéct, nebo čekat? A kde je vůbec Alexej? Nemohl přece odejít bez něj.
Po několika minutách čekání už začínal ztrácet trpělivost. Les byl tichý a jezdci se nevraceli. Jaká je pravděpodobnost, že je bažina pohltila? Měl na sebe upozorňovat, teď, kdy to bylo nejvíce nebezpečné?
Zdroj obrázku: busy.org
Přesto se odvážil. "Alexeji?" zašeptal do ticha.
Nic. Žádná odezva.
"Alexeji?" zkusil to Baltazar znovu, o něco hlasitěji.
"Tady jsem," ozvalo se odněkud zezadu.
Baltazarovi částečně spadl kámen ze srdce. Byl vděčný, že v takové situaci nemusel být sám.
Udělal pár kroků směrem k místu, odkud přibližně slyšel druhého kouzelníka. "Jdu k tobě," oznámil. "Naviguj mě."
"Vždyť tě taky nevidím," řekl ironicky Alexej, ale popadl větev keře rostoucího vedle něj a začal jí třást. "Tady, u toho keře."
Baltazar k němu opatrně došel. Natáhl k větvi ruku a… dotkl se neviditelné Alexejovy paže.
"Seš to ty?" zeptal se Alexej.
"Kdo jiný asi?!" Baltazar ho poplácal po ruce a pevně se chytil Alexejova rukávu. "Co teď? Nemám nejmenší tušení, jak dlouho to účinkuje."
"Ale zabralo to," uznal Alexej. "Neviděli nás."
"Už mám jen jednu."
"Jednu co?"
"Jednu tuhle květinu. Taková situace už se nesmí opakovat, protože příště by se zachránil jen jeden z nás, a to nesmíme dopustit."
Pomalu došli až k rozcestníku. Tělo strážce leželo pořád tam, kde bylo zanecháno.
V tu samou chvíli, kdy k němu kouzelníci došli, se u těla objevili další dva strážci lesa. Objevili se jen tak odnikud, stejně jako nyní již mrtvý strážce předtím zmizel. Vypadali velmi podobně - starší muži s dlouhými vousy, svalnatými pažemi a andělskými křídly. Zhrozili se nad svým mrtvým kolegou a chvíli jen nehybně stáli. Kouzelníci, stále neviditelní, začali couvat zpátky, ale zrovna nyní, v tu nejnevhodnější chvíli, přestala bylina účinkovat a oni se objevili přímo před strážci.
Strážci se jich nelekli, pouze si je přeměřili svýma zářivýma očima. Pak jeden z nich - s dlouhým tmavě hnědým vousem a žlutýma očima - natáhl ruku a náhle kouzelníci seděli na zemi, spoutáni k sobě pevným lanem.
"Kdo jste a co tu pohledáváte?" zahřměl hluboký hlas druhého strážce, jehož vous byl stříbrný a oči světle šedé. "Máte to na svědomí?" pokynul bradou k mrtvému tělu.
Kouzelníci vyděšeně zatřepali hlavou.
Zdroj obrázku: shutterstock.com
"Lžou," sykl ten, co je svázal. "Cítím z nich krev." Natáhl k Baltazarovi ruku a telekineticky z jeho brašny vytáhl zkrvavenou dýku. Kouzelníci na sebe zděšeně pohlédli.
"Vrahy zde nestrpíme," zahřměl strážce se stříbrným vousem. "Půjdete k soudu."
"N-ne… Poslyšte," odhodlal se Baltazar k slovu.
"Ty si dovoluješ odporovat?!" rozhněval se strážce se žlutýma očima a byl by na ně uvalil další ze svých kouzel, ale druhý strážce ho zastavil: "Počkej. Nech hříšníka, ať promluví."
Baltazar hlasitě polknul. "Totiž… Došlo k nedorozumění."
"Tak nedorozumění," ušklíbl se rozhněvaný strážce, podle nějž bylo vše naprosto zřejmé.
"Ano… Je to práce Mrtvých jezdců, hledají nás pro nebeskou magii a my jsme se sem jen nachomýtli," spustil Baltazar své vysvětlování.
Strážci na sebe pohlédli.
"Lže!" zvolal opět ten se žlutýma očima, ale šedooký jej znovu zastavil. "Nech ho přece domluvit. Muži," obrátil se k Baltazarovi, "kde jsi tedy přišel k té dýce?"
"Vytáhl jsem ji z již mrtvého těla…" řekl Baltazar tiše. "Potřeboval jsem nějakou zbraň."
"Vskutku?"
"Věřte nebo ne - my jsme ho nezabili. Míříme ven z lesa a prcháme před jezdci. Nikdy bychom si nedovolili vztáhnout ruku na strážce lesa."
"Nevěřím," odvrátil se od Baltazara strážce s jedovatě žlutýma očima.
"Já ano," řekl však šedooký a zkoumavě pohlížel na oba kouzelníky. "Přesto vás však budeme muset odvést k soudu. Na les byla kvůli jezdcům před nedávnou chvílí uvalena aura, proto se z něj tak či onak nedostanete."
Strážci luskli prsty, odvrátili se od nich a pak i s kouzelníky někam zmizeli.
Vivien
Komentáře
Okomentovat