Myslím si, že jsem v jistých ohledech docela silná osobnost. Vydržím
a přetrpím toho fakt hodně. Ale jestli něco nesnesu, tak jsou to plané naděje. Takový
ten pocit, když se těšíte na schůzku s oblíbeným člověkem, celý den se
připravujete na vaše setkání a on schůzku hodinu před domluveným termínem
zruší. Nebo podobné situace, když si někdo něco rozmyslí na poslední chvíli. Na
poslední chvíli zrušené výlety, na poslední chvíli odložené plány… Nebo plané
sliby, které s tím úzce souvisí. Takové ty situace, když vám někdo dá své
slovo, něco vám slíbí, ale pak na to zkrátka zapomene… A vy se nechcete
připomínat, protože by to přece bylo blbý… A když už se připomenete,
tak na to
ten člověk stejně znovu zapomene.
Vždycky mě tak zvláštně bodne u srdce. Nevím, jestli je to jen příznak zklamání, nebo se mi pokaždé kus srdce odlomí. Může planá naděje lámat srdce? Tak jako srdce láme nešťastná láska? Asi potřebuju obvaz. Tekutý chirurgický obvaz, abych zacelila ty rány a ony se konečně začaly hojit. Kéž by to někdy bylo lepší… Lidi, nedávejte falešné naděje.
Moc hezky sepsané a také si myslím, že jde o téma, které se moc neřeší a lidé to prostě dál dělají aniž by si uvědomovali, že druhým to může takto ublížit. Já mám takový mírný vztek, když se mi něco v tomto smyslu zhatí, že mi někdo zruší výlet aniž by k tomu měl nějaký pádný důvod. Časem jsem se docela naučila fungovat s tím, když mi kamarádka například zruší setkání s tím, že má vážně něco důležitého nebo třeba onemocní, tak celkem dost v klidu to přejdu a ještě se snažím druhého uklidnit, že se vážně nic neděje. Asi jde hodně o to, jak často člověk danou osobu vídá, jaké šance na to setkání jsou, jestli se to plánuje půl roku s tím, že v dohledné době se to těžko ještě uskuteční, tak to zamrzí o to více, podle mého názoru.. Sama se snažím těmto situacím vyhýbat, abych nečinila to podobné druhým já, pokud to vážně není nutné..
OdpovědětVymazatJakoby si mi mluvila přímo z duše... ale tak co se divím, račí pocity se prostě nezapřou... (a možná to nebude jenom tím, že je naše znamení tak citlivé a vnímavé) Myslím si že plané naděje drtí srdce na kousky, sice jen na takové malé, možná pro někoho nepatrné, ale pro nás jsou patrné dost a pak přichází jenom otupění, protože... tak nějak už nedokážeš věřit tomu, kdo co slíbí. Nedůvěřuješ, pochybuješ... nesnáším, když mi někdo zruší na poslední chvíli plány, když slibuje co nedodrží, když vyslovuje to, co nemůže nikdy splnit... a nesnáším se za to, že jsem kdy věřila a tak hořce se zklamala... ale asi je to život... procházet těmato zkouškama a naučit se, že ne všichni lidi tě mají doopravdy rádi natolik, aby dostáli svých slov a nezlomili tě... a nebyli lhostejní k tomu, co cítíš a co potřebuješ... mám pocit, že falešné naděje a rušení plánů jsou mnohdy horší, než vyřčená slova... protože vypoví o člověku víc, než si vůbec dokáže představit... a já se zatvrzuju a už jsem po mnoha zkušenostech ledová... protože už nedokážu hned každému věřit... nejde to... už nechci být tak lehce zklamaná a smutná... pokud nedokážou lidé dostát svých slov, splnit co slíbí, tak ať raději nic neslibují, nic neříkají a mlčí... je to pro mě snesitelnější...
OdpovědětVymazatTak to jsi přesně vystihla mé pocity. Cítím to úplně stejně a nevím, proč to ti lidé dělají. Chápu, že se občas stane vážná věc v rodině apod. a plány musí stranou, ale mnoho věcí se dá plánovat. Takže když vím, že setkání nestíhám, nehodí se, přeci to neslíbím a pak na poslední chvíli neodvolám... To mě moc mrzí a štve zároveň. Já sama takové věci nedělám... ale snažím se vídat s lidmi, kteří to vidí stejně, ale i tak se zklamání nejde vždy vyhnout :(
OdpovědětVymazatTy pocity znám a naprosto je chápu. I mě to vždy jaksi mrzí, když někdo něco zruší a já se na to tolik těšila. Já osobně se snažím vše splnit, jak je v mých silách :-)
OdpovědětVymazat