Leden se mi zdál nekonečný... Dlouhých 31 dní, které jsou konečně za mnou. Ani si neuvědomuji, že už je únor. Že už je nový rok. Stále jsem zaseknutá někde v březnu minulého roku. Pravděpodobně to bude karanténou a vším tím, co se dělo. Rok 2020 byl celý tak zdlouhavý a nekonečný... Celý prosinec jsem se těšila, až skončí.
Prosinec byl pro mě začátkem konce. Aspoň jsem si to myslela. Od začátku prosince se toho v mém životě stalo tolik, že mi přišlo, jako kdyby za tu dobu uběhl celý rok. Vlastně je to obrazně pravda, starý rok uběhl a my teď čelíme novému. Bude ubíhat také tak pomalu, nebo uteče jako voda? Sakra, vážně se to táhlo... Pořád se nemůžu zbavit myšlenky, že všechno mohlo dopadnout jinak, že se všechno mohlo ubírat jiným směrem, kdyby nedošlo k souhře několika náhod. Všechno v životě je jen souhrou náhod, některé hrají v náš prospěch, jiné ne. A pokud bych měla definovat osud, je to jen uskutečnění situací, které se náhodou seběhly ve stejném okamžiku. Osud je jen náhoda. Nebo ne? Máme tu snad každý předurčený svůj příběh a vše se jenom zdá být náhodou? Je někde předem dáno, jak vše skončí? Kéž bych se to tedy mohla dozvědět...
Místo toho, abych spala a nepřemýšlela nad tím, co nemůžu změnit, sleduji jasný Měsíc z mého okna, který za tu dobu již značně postoupil ve své cestě oblohou. A u toho přemýšlím. Co jiného mi taky zbývá. Ale na jednu stranu už jsem aspoň smířená. Smířená dostatečně na to, abych mohla taky postoupit - ve své cestě životem. Tak jako Měsíc cestuje oblohou. Alespoň v to doufám.
V hloubi duše věřím, že mě každá špatná zkušenost pokaždé posilní a já to příště zvládnu o něco lépe. Na začátku roku jsem tomu nevěřila. Byla jsem fakt zlomená a myslela jsem, že to je konec. Chtěla jsem to skončit, protože jsem nevěděla, co dál. A to všechno kvůli čemu - kvůli iluzím, které nevyšly tak, jak jsem chtěla? Kvůli někomu, kdo za to ani trochu nestál?
Ale stát se to muselo, musela jsem si to prožít, abych už příště věděla, abych příště byla silnější, odolnější a zkušenější. Mohlo to dopadnout jinak. Třeba to v nějakém paralelním vesmíru dopadlo jinak, lépe nebo hůř, ale na tom nezáleží. Dokonce i tady jsem to mohla ovlivnit, ale neovlivnila, a tak to asi mělo být. Věřím, že tu má pro mě vesmír nachystané ještě nějaké pokračování, které stojí za to, když už jsem si musela projít tím, čím jsem si prošla. Věřím, že bude líp. Pořád říkám, že jsem pesimista, ale přitom se docela snažím myslet optimisticky. Myslím, že kdybych byla opravdu pesimista, tenhle příběh by už neměl pokračování. Protože já pořád doufám v lepší zítřky, pořád si v srdci udržuji naději a nechávám se překvapit, co pro mě mají nachystané dny, které mě ještě čekají. Pořád jsem tady a věřím. Ani nevím, co, ale něco mě tu stále drží.
Tak ať to dopadne, jak chce. Nechám se překvapit.
Mně přijde, že leden utekl až překvapivě rychle (s ohledem na ten lockdown). Jinak já věřím, že se věci (dobré i zlé) dějí z určitého důvodu a něco si z nich máme odnést, sice mnohdy nevím co a proč, ale časem se ukáže, že to smysl mělo. Posílám hodně sil a věřím, že bude lépe.
OdpovědětVymazatLeden a únor jsou měsíce, které mi připadají každý rok neskutečně táhlé a nekonečné... tak nějak přežívám a snažím se žít... Tahle doba je celá tak trochu jak ze špatného filmu... dost nepovedeného špatného filmu. A když se k tomu připletou jiné události, je člověk se svými silami na konci... kéž bychom si z toho zlého dokázali opravdu odnést co nejvíc do dalších dní, dokázali se poučit... ale já mám pocit, že pořád doufáme a doufáme... v něco... co možná ani nikdy nebude... ale stále je v nás ta malá naděje, i když se bojíme... přes to všechno se snažit vidět ve všem aspoň trochu toho dobrého... osud a náhody občas rozehrávají zvláštní hry... a ne vždy příjemné... Přeju ti do dalších dní víc toho laskavého, krásného a milého ❤️ aby se vše v dobré obrátilo, neztratila si víru a ani naději... i přes ty překážky věřím, že je pro co žít a za co bojovat ❤️. Ať to dopadne dobře a není to všechno jen zmar nad zmar... zasloužíme si víc štěstí a lásky ❤️ už jen pro to, jak se jen tak lehce nevzdáváme a věříme... a žijeme s nadějí ❤️🙂
OdpovědětVymazatV tomto období také více přemýšlím nad tím, proč tu třeba já jako konkrétní osoba jsem, co mám přinést druhým lidem do života, co tu mám dělat a kam se ubírat, že asi musí být nějaký vážný důvod proč se v životě setkáme s tím a tím daným člověkem a problémem. Také se snažím být stále optimista i když jsem zřejmě už od narození a také geny pesimista, dříve teda velice zarputilý ale postupně se snažím hledat i hezké věci kolem sebe, dokud nepřijde něco, co mě vyvede z míry a zase spadnu do té propasti bezmoci a hnusu, že všechno stojí za prd a že se to děje jen mě. Věřím, že mám ohromné štěstí na jiné věci, že si mám čeho vážit, že spousty lidí / bytostí to mají na světě daleko těžší než některé moje banální starosti. Ale každý musíme projít vývojem, kdy se z nás stane silnější osobnost a jen tak nás něco nenaštve a nepoloží. Věř tomu Vivi, že jsi na správném místě a ve správnou dobu a že na nás všechny tam venku čeká to co si zasloužíme, jen je to proces, a nic nám nepřijde do cesty jen tak.
OdpovědětVymazatNic není náhoda
OdpovědětVymazatA mně se třeba zdá, že ten rok hrozně rychle utíká. Ještě včera byl Silvestr a teď je květen, pomalu půl roku zase pryč. Šíleně to letí, ani člověk nemrkne. Na osud věřím již delší dobu, nic nemůže být jen tak a vše má svůj důvod :-)
OdpovědětVymazat