Vše má svůj řád

 Všechny problémy, které mi v životě přišly do cesty, se zatím nějak vyřešily. Nebo alespoň částečně, tak, že mi nečiní až tak příšerné potíže a následky, jaké by mohly mít. Nevím, čím to je. Možná mi Vesmír dává lekce, chce, abych se ponaučila, ale ne zase tak drastické lekce, aby mě trápily až do konce věků. Možná mě mají jen někam posunout. Učinit mě silnější, odolnější.

Všimla jsem si, že se opakují v jakýchsi pravidelných vzorcích. A nejspíš se budou opakovat až do té doby, než se z nich zcela ponaučím a nebudu mít tendenci se do nich pouštět znovu. Asi mají vést k uvědomění. Je těžké se jimi prodrat, ale není to nemožné. Vše má nakonec své řešení. Ať už se to vyřeší samo nebo mou vlastní snahou, vždycky se to vyřeší.

Třeba ten předmět, který mě tolik trápil. Byla jsem naprosto zoufalá, že ho nezvládnu, že mě vyhodí ze školy, že ho budu muset opakovat... Zbytečné obavy. Šel odepsat a nakonec ho nemusím řešit. To je jeden z těch menších problémů, kterým jsem musela v poslední době čelit, ale které jsem nakonec vyřešila.

Musím jich ještě spoustu vyřešit, musím jim ještě spoustě čelit, ale zvládnu to. Moje odhodlání je sice malé, ale se silou vůle a trochou motivace to zvládnu. Nejsem tak slabá, jak si myslím a jak se vnímám. Jsem labilní, depresivní a mám tendence vše zveličovat a brát si věci až moc k srdci, ale chci to zvládnout. Říkám si, že na to jsem sama, ale není to pravda. Stačí si jen říct o pomoc. Ti správní lidé mě vyslechnou. A kdo mě nevyslechne, není to člověk, kterému jsou mé zpovědi určeny.